Obce v blízkém okolí Přírodního parku Sedmihoří - historie
Chřebřany (Ksechberscham)
Obec je umístěna v izolované poloze na komunikaci spojující Mířkov s Oplotcem . Obec Chřebřany je spádovou obcí obce Vidice. V historických pramenech se objevuje prvně roku 1379. Ve středověku náležela k blízkému Mířkovu, s nímž byla roku 1603 prodána horšovskotýnskému panství. V roce 1654 zde stálo 11 hospodářských usedlostí, r. 1757se ves skládala ze 13 hospodářství. V roce 1930 je tu uváděno již 31 domů se 151 obyvatelem. Do roku 1991 klesl počet domů na pouhých 11 a počet obyvatel, kteří zde mají trvalý pobyt se snížil na 11.V obci schoulené v hlubokém údolí jednoho z přítoků Slatiny byla v nedávné minulosti zbořena převážná část zástavby. Hlavní příčinou byla zřejmě izolovaná poloha obce mimo hlavní silniční síť. Zbylé usedlosti se neorganicky kupí kolem obdélné návsi. V obci se nachází velkochov Karáčajevských koní. V roce 1942 zde byla zavedena elektřina Adolfem Hitlerem. Severně od vsi, při cestě do Libosvár, stojí opuštěný dvůr Nasetice. Ve středověku zde stála ves Nasetice připomínaná od r. 1379, kdy patřila Jindřichovi z Nasetic. V roce 1544 byla pustá ves součástí mířkovského panství. Před r.1603 byl v místech zaniklé vsi založen hospodářský dvůr, který spolu s Mířkovem připadl k horšovskotýnskému panství. Dnes ze dvora zbývá barokní stodola. jejíž průčelí obsahuje fragment staršího zdiva. Ve zpustlých stájích byl před několika léty vybudován rekreační objekt. Součástí dvora je nevelký rybník. Jak dosvědčují plány z roku 1818 a 1822 uložené v trauttmansdorffském archivu, byl dvůr v tomto období radikálně přestavěn. V té době stál na druhé straně rybníka také velký ovčín. Na polích v okolí se nachází množství středověké keramiky. Vlastní ves stávala podle tradice na louce asi 250 m jz. od dvora při potoce vytékajícím z rybníčka. Také zde byly nalezeny cihly a keramika z 15. – 17. stol.
Mířkov (Mirschikau)
Ves Mířkov se rozkládá před malebným pozadím, které vytvářejí vrchy Sedmihoří, 9 km sz. od Horšovského Týna. Nejstarší Historické zmínky o vsi se vztahují již k r. 1158 – 167, kdy je uváděn Hatrman z Mířkova. Pocházel zřejmě z rodu Prostibořiců. Se stejným osobním jménem se setkáváme v následujícím století také u majitelů blízkých Tasnovic a Štítar. Mířkov byl ve 13. i 14. stol. rozdělen mezi několik majitelů. Tvrz je zmiňována od r. 1415. Ke scelení jednotlivých dílů vsi došlo před r. 1447. V r. 1499 získává mířkovskou tvrz rod vladyků ze Stropčic, kteří se po ní píší Mířkovskými ze Strobčic. Na zdejším sídle žili až do počátku 17. stol. Za Stropčických byl Mířkov centrem nevelkého panství, ke kterému náležely tvrz, dvůr a ves v Mířkově, dvůr Nasetice, a vsi Svinná, Mirkovice, Oplotec, Chřebřany a pustá ves Chotějovice. V r. 1603 byl mířkovský statek přikoupen k Horšovskému Týnu, u něhož zůstal do konce feudalismu. V r. 1654 žilo ve vsi 25 hospodářů rozdělených podle majetkových poměrů na 12 sedláků, 3 chalupníky a 10 zahradníků. V roce 1757 je v Mířkově uváděno 34 hospodářů a svoji živnost zde provozoval hrnčíř a kovář. R. 1991 stálo v Mířkově 71 trvale obydlených domů, v nichž žilo 216 obyvatel.
Uprostřed rozlehlé návsi nad rybníčkem stojí goticky kostel sv. Víta. Nevelká jednolodní stavba s polygonálním presbytériem bez opěráků je blízká kostelu v nedalekém Křakově. Naproti kostelu za rybníkem při silnici se rozkládá bývalý vrchnostenský dvůr. V jeho průčelí stála do konce r. 1986 budova, která vznikla postupnými přestavbami mířkovské tvrze. Obdélný objekt s vysokými cihelnými štíty dosahoval rozměru 40 x 9 m. V nádvorní fasádě byl zasazen pravoúhlý portál s okosenými hranami. Dnes je místo bezdůvodně zbořené. Starší středověké sídlo stávalo v blízkostí dvora. Na mapě z r. 1820 jsou zobrazeny jeho sklepy a příkopy.
V Mířkově je otevřen obchod.
Semněvice (Hochsemlowitz)
Ves je založena ve výrazné poloze na náhorní planině 7 km severně od Horšovského Týna. Při pohledu od západu vystupuje panoráma Semněvic vysoko nad okolní krajinou. Poloha vsi se objevuje i v německém názvu obce – Hochsemlowitz. V roce 1264, kdy je zachycena poprvé, náležela ves jistému Petrovi. Ve 14. století se stala majetkem děkanské kapituly sv. Apolináře v Praze. Nejpozději v tomto období zde vyrostl kostel sv. Jiří. V průběhu 15 století drželi ves v zástavě majitelé poměrně vzdáleného Pořejova, ale již na konci tohoto století připadla k Horšovskému Týnu. Zdejší tvrz je zmiňována teprve v roce 1548, kdy již byla pustá. Místo tvrze se dosud nepodařilo lokalizovat. Stávala patrně v blízkosti kostela. Urbář z roku 1587 tu uvádí 19 hospodářů. Dvory u Králů, u Vondrů a u Seláků, nebyly zatíženy robotou, ale jen naturálními dávkami. V roce 1654 měla ves 18 hospodářů, velikost obce se nezměnila ani po stu letech, kdy zde v roce 1757 hospodařilo 19 poddaných. Ve vsi stála již tehdy škola. Roku 1930 se ves skládala ze 39 usedlostí obývaných 225 osadníky. Roku 1991 je zde j uváděno již jen 27 trvale obydlených domů a 5 opuštěných. Žilo zde 114 obyvatel. Na mírném návrší v jižní části obce stojí gotický kostel s prastarým jířským zasvěcením a u kostela stojí stará fara. Ještě na počátku 19. stol. byla v Semněvicích živá pověst o paní Lucii, která sídlila na tvrzi v nedalekém zádušním lese. Za louky a lesy které, které Lucie odkázala semněvické svatyni byl v kostele vystavěn oltář sv. Lucie, u něhož byly každoročně 13. prosince slouženy zádušní mše za duši štědré donátorky. Oltář v kostele stojí dodnes. Pozůstatky záhadné tvrze v zádušním lese si můžeme zřejmě ztotožnit se zanikajícími zbytky vsi Hraběšic která byla vypálena kolem r. 1431. Lucie byla patrně manželkou některého z majitelů semněvického panského sídla. Mezi Semněvicemi a Mezholezy stávala podle pověsti kaplička a kámen ve tvaru kříže v místech, kde se do bažiny propadla selka. V obci obchod a hospoida.
Mezholezy (Messhals)
Obec Mezholezy obklopená převážně borovými lesy Sedmihoří. Leží při hranici domažlického okresu. První zmínky o ní se objevují r. 1386, kdy je zmiňován Jindřich Trojan z Mezholez a na Tisové. Z dostupných pramenů vyplývá, že ves náležela po celé období feudalismu k horšovskotýnskému panství. V roce 1654 se skládala ze 13 selských usedlostí a roku 1757 ze 14 dvorů. V roce 1930 je zde 26 usedlostí a 152 obyvatel. Po roku 1945 bylo dosídlena převážně volyňskými Čechy. R. 1991 zde stálo 28 domů, v nichž žilo 118 obyvatel. Již v 1. pol. 19. stol. Byla většina zdejších dvorů vystavěna z kamene. Na upravené návsi upoutá návštěvníka řada výstavních statků s bohatě zdobenými fasádami. Štítky statků doplňují trojice sdružených oken a kruhové světlíky s letopočty sestavených z římských číslic, často se také vyskytují iniciály bývalých majitelů. Výzdobné motivy se skládají z okenních šambrán a orámování zdobené diamantovým a psaníčkovým dekorem. V Mezholezích jsou to nové opravené statky čp. 1 z r. 1897, čp. 8 z r. 1904, čp. 10 z r. 1897, čp. 12 z r. 1896, čp. 14 z r. 1895. U čp. 6 a 14 stojí zděné špýchary. Na návsi je vystavěna neogotická kaple Pozdvižení svatého kříže. Kaple s mariánským vysvěcením je ve vsi zmiňována již v 18. stol. R. 1895 byla kaple znovu vysvěcena. Obdélná stavba se zvoničkou je ukončena trojbokým závěrem. V blízkosti obce byl založen Mezholezský rybník, který je se svojí rozlohou 38 hektarů rozlohy největším na okrese Domažlice. Již v r. 1587 se odtud vyvážely ryby i do Bavor. Možnost koupání a omezeného rekreačního využití. Za vsí vede značená turistická stezka do blízkého Přírodního parku Sedmihoří, který je plný krásných skalních útvarů a krásné přírody která Vás naplní svojí tajuplnou magickou energií.
Vidice (Wiedlitzt)
Obec Vidice je položena při severním okraji domažlického okresu na komunikaci spojující H.Týn s Borem u Tachova. První z vidických zemanů Dobrohost je uváděn v roce 1362. Po něm následoval Konrád. Obě uvedená osobní jména upomínají na rod Zemanů ze sousední Mělnice. Na vidické tvrzi se potom často střídali příslušníci různých méně významných šlechtických rodů, např. z Kočova, Kratic, Kračína a Merklína. Před rokem 1512 byly Vidice připojeny k nedalekým Bernaticím. Od pol. 16. století do roku 1630 drželi Vidice Černínové z tasnovické větve, kteří mimo Tasnovic vlastnili také Mělnici a Slatinu. V roce 1654 je jako majitelka samostatného vidického statku uváděna Sibyla Maxmiliána Štampachová. K Vidicím náležely vsi Libosváry, Pavlovice a část Dubce. Na statku žilo celkem 29 osedlých a 20 pohořelých a nově přistěhovaných hospodářů. Roku 1757 náleželo 8 hospodářů z Vidic k panství Ostrov, větší část vsi se 34 hospodáři patřila k nedaleké Olešné spravované z lowen- steinského Boru. V roce 1930 zde stálo 46 usedlostí obydlených 230 obyvateli. V současné době tady ve 32 domech žije 145 obyvatel. Ves je rozložena v kotlině kolem prameniště potoka Slatiny. Na výrazné terénní hraně vystupující nad severní stranou návsi stával panský dvůr. Ves je rozložena v kotlině kolem prameniště potoka Slatiny. Na výrazné terénní hraně vystupující nad severní stranou návsi stával panský dvůr. Jeho objekty byly zčásti odstraněny po roce 1970. Pamětníci vypravují o rozsáhlém sklepě, jehož valená klenba nešla prorazit a proto byl ponechán pod vrstvou destrukce. Zde stávala patrně stará tvrz, která je jako stavba s kruhovým příkopem zakreslena ještě na mapě josefovského vojenského mapování z let 1764 – 1768. Na návrší směrem k návsi stávaly do roku 1988 mohutné objekty stodoly a stáje, kdy pak ustoupily plánovaným stavbám rodinných domků. Z plánovaných devíti domků byly postaveny pouze tři. Severně od vsi v polích při cestě do Bernartic stojí kostelík sv. Apolény.
Iibosváry (Liebeswar)
Obec Libosváry nalezneme při úpatí Sedmihoří v mělkém údolí Slatinského potoka 1 km jižně od Vidic. Ves s tvrzí, která byla v majetku vladyky Ondřeje, je zmiňována prvně r. 1320. Zprávy ze 14 a 15. stol. uvádějí Libosváry většinou jako samostatný statek, který často měnil majitele. Od 16 st. stol. byla ves součástí okolních panství a bývalé panské sídlo nahradil vrchnostenský dvůr. V r. 1654 se ves skládala z usedlostí 9 hospodářů a r. 1757 zde hospodařilo 8 poddanských rodin. R. 1930 je tu zmiňováno 26 usedlostí a 129 obyvatel a r. 1991 již jen 17 domů a 45 obyvatel. V malebné obci je zachováno několik starších štukem zdobených fasád a zřícenina kapličky( dnes už neexistuje). Na pravé straně ulicové návsi stojí bývalý panský dvůr čp. 1 s rozpadajícími se hospodářskými objekty. Obytné stavení je nově opraveno a sklepy pod ním jsou vydávány za pozůstatky starého panského sídla. Podle majitelů objektu existuje pod čp. 1 pouze malý sklípek. Své opodstatnění má i druhá lokalizace, která klade zdejší tvrz na skalnatou terénní hranu za dům čp 14. Zde je rozeznatelný kruhový pahorek o průměru 10 kroků, v jehož okolí se sporadicky vyskytuje keramika z konce 13. stol. Sklípky které jsou v blízkosti pahorku jsou někdy vydávány za zbytky tvrze ale jsou však zcela nedávného data. Z Vidic směrem na jih souběžně s potokem Slatina vede jedna z místních silniček. Na ní jsou jako korálky navlečeny další vsi. Prvních z nich se nazývá Libosváry. Už v roce 1320, tedy za vlády Jana Lucemburského, tu stávala tvrz. Snad to bylo za domem číslo 14., kde je rozeznatelný jakýsi kruhový pahorek. Sídlil tu dle latinské listiny Anderas de Luboswar. Další zeman, Ješk z Libosvár, podepsal prý také protest proti upálení Mistra Jana Husa, který zaslali čeští a moravští šlechtici do Kostnice v roce 1415 Tvrz i samostatnost sídla zanikly někdy koncem 15. století. Po Třicetileté válce tu bylo 9 sedláků a jejich rodin berní rula 1654). V roce 1939 tu žilo 119 lidí hlásící se k německé národnosti.
